Evropsky významná lokalita (EVL) Blatná byla zřízena nařízením vlády ČR č. 132/2005 Sb. Nachází se v nadmořské výšce 430 - 442 m n. m. a její výměra činí 43,4 ha. Zahrnuje zámecký park rozkládající se západně od zámku v ploché nivě říčky Lomnice. Důvodem evropské ochrany je lokalita výskytu vzácného brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita).

Mohutné stromy zachované ve zdejším parku hostí silně ohroženého páchníka hnědého (Osmoderma eremita) z čeledi zlatohlávkovitých (Cetoniidae). Páchník je mohutný hnědočerný brouk s jemným leskem dosahující délky okolo 3 centimetrů. Zavalitá, stočená larva zvaná ponrava může být až 10 centimetrů dlouhá. Je měkká, krémově zbarvená s rezavohnědou hlavou a má tři páry hrabavých končetin v přední části těla. Larvy i dospělci páchníka se živí odumřelým dřevem v dutinách kmenů listnatých stromů a takřka neopouští svou rodnou dutinu. Díky tomu má druh jen velice omezenou schopnost šíření a je velice citlivý na nepříznivé změny ve svém prostředí. Své jméno dostal páchník podle charakteristického zápachu, který je spolu s trusem larev a zbytky kokonů často jediným důkazem přítomnosti tohoto skrytě žijícího brouka. V roce 2012 byl na území EVL proveden průzkum hmyzu. Ačkoliv byl průzkum velmi podrobný, nepodařilo se najít dospělého brouka jmenovaného druhu. Nicméně v parku roste mnoho dřevin, které nabízejí dutiny s ideálními podmínkami pro osídlení páchníkem. Nejhodnotnější výsadby z tohoto pohledu se nacházejí v blízkosti zámku kolem louky, kde jsou staré osamocené stromy s osluněnými kmeny. V některých dutinách se podařilo najít zachovalý trus larev, prázdné kokony, nebo části těl uhynulých brouků. Je velmi pravděpodobné, že některé stromy jsou sledovaným druhem stále obsazené, ale populace není příliš početná.

Průzkum bezobratlých živočichů na území parku dále doložil výskyt dalších zákonem chráněných druhů. Zlatohlávek skvrnitý (Oxythyrea funesta), krásný velký černý brouk s bílými skvrnami. Původně se vyskytoval v lesostepích středních Čech a Moravy, v posledních letech se ale šíří do všech teplých oblastí našeho státu. Dále zde v parku žije několik druhů vzácnějších mravenců a čmelák zemní (Bombus terrestris).

Původní obora blatenského zámku byla přeměněna na krajinářský park v polovině 19. století. Z té doby se zachovala základní architektura parku – hlavní procházková cesta směrem na západ provázená lipovou alejí a nejstarší výsadby dendrologicky cenných dřevin. Východní část parku představuje travnatá plocha se solitérními dřevinami a skupinami stromů. Zde byly vysazeny dendrologicky zajímavé dřeviny jako ořešák černý (Juglans nigra), různolistý a převislý jasan (Fraxinus spp.), střihanolistá olše (Alnus spp.) a červenolisté buky (Fagus spp.). Na západní straně louka končí kulisou vzrostlých listnatých stromů, z nichž nejnápadnější jsou mohutné staleté duby (Quercus spp.), dochované z původní obory. Větší část parku, celá západní, severozápadní a severní část, je charakteru lužního lesa. Severní a východní stranu parku ohraničuje říčka Lomnice a zámecký rybník. Na západním okraji leží rybník Naděje, jehož odtoková strouha protéká parkem do Lomnice. Celkově se jedná převážně o starý, spíše listnatý porost s převahou původních dřevin s mohutnými jedinci zejména dubu a lípy. Kolem meandrů toku jsou bažinaté partie s tůněmi přirozeného charakteru s dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa). V podrostu bažinných olšin roste velká populace zákonem chráněné, jednoděložné rostliny ďáblíku bahenního (Calla palustris). V červnu za květu zaujmou mohutné trsy kosatce žlutého (Iris pseudacorus) s řemenovitými listy a velkými žlutými květy. Značnou část ploch hladiny zámeckého rybníka pokrývají plovoucí listy stulíku žlutého (Nuphar lutea).

Místní systém vodních kanálů a mokřin obývají obojživelníci, a to ohrožená ropucha obecná (Bufo bufo), zavalitá krátkonohá žába s bradavičnatou kůží a jedovými žlázami za očima, a dlouhonohý skokan hnědý (Rana temporaria). Jmenované druhy žab využívají území parku jako terestrické stanoviště. Park je domovem nenápadného plaza slepýše křehkého (Anguis fragilis). Slepýš je beznohý ještěr podobný hadu, ale na rozdíl od skutečných hadů, kteří mají srostlá oční víčka, dokáže mrkat, a jeho bříško je pokryto mozaikou drobných šupin, zatímco hadi mají až k řitnímu otvoru pouze jednu sadu břišních štítků.

Velice pestrá je avifauna zámeckého parku, zahrnující asi 90 druhů ptáků, z nichž dvě třetiny zde pravidelně hnízdí. Společenstvu dominují drobní, přizpůsobiví pěvci jako je pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sýkora koňadra (Parus major) a drobnější sýkora modřinka (Canistes caeruleus) či špaček obecný (Sturnus vulgaris). Najdeme zde hned tři druhy našich budníčků – budníčka menšího (Phylloscopus collybita), budníčka většího (Phylloscopus trochilus) a budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix). Díky slepým ramenům zde našla útočiště řada druhů ptáků vázaných na vodní plochy, jako je silně ohrožený ledňáček říční (Alcedo atthis) s kovově duhovým zbarvením, který se ze svých pozorovatelen vrhá do vody a loví drobné rybky. Na rybníku Naděje hnízdí nenápadná ohrožená plovavá kachna kopřivka obecná (Anas strepera) a výrazněji zbarvené potápivé kachny polák velký (Aythya ferina) a polák chocholačka (Aythya fuligula). Zahlédnout zde můžeme i ohroženou potápku malou (Tachybabtus ruficollis). Četné odumírající stromy s dutinami poskytují vhodné hnízdiště dutinovým ptákům. Po kmenech čile pobíhají brhlík lesní (Sitta europaea), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) a š. krátkoprstý (C. brachydactyla). Zatímco šoupálci šplhají vzhůru po kmeni ve spirálách, brhlík jako jediný z našich pěvců zvládá lézt po stromech i hlavou dolů. Pravidelně zde hnízdí rovněž silně ohrožená žluva hajní (Oriolus oriolus), jejíž samci mají nápadné jasně žluté zbarvení s kontrastně černými křídly, ohrožený lejsek šedý (Muscicapa striata) spolu s příbuzným lejskem černohlavým (Ficedula hypoleuca) a lejskem bělokrkým (Ficedula albicollis). Lokalitu obývá i 6 druhů šplhavců, včetně tří druhů strakapoudů – strakapouda velkého (Dendrocopos major), malého (Dendrocopos minor), který je jen o málo větší než vrabec, a ohroženého strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) s nápadnou červenou čepičkou zasahující až na temeno hlavy. Častým hostem je zde i štíhlý, silně ohrožený krkavcovitý pták kavka obecná (Corvus monedula), která dříve hnízdila v dutinách starých stromů, ale nyní přesunula svá hnízdiště na budovy ve městě. Zajímavým druhem je i náš největší pěnkavovitý pták, pestrobarevný dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) s mohutným kuželovitým zobákem na louskání tvrdých semen. Za potravou sem zalétá silně ohrožený dravec krahujec obecný (Accipiter nisus).