Rozloha (ha)

EVL

Pastvina u Přešťovic

1,27

Překryv s chráněným územím

Přírodní památka

Pastvina u Přešťovic

1,27

Předmět ochranné akce

stanoviště 6110 - vápnité skalní trávníky
stanoviště 6210 - polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích

Cíle akce

  • rozšířit plochu stanoviště 6110
  • obnovit přirozený chrakter stanoviště 6210
  • potlačit vypuknutí invazních druhů
  • vytvořit metodiku a plán péče o stanoviště

Plánovaná opatření

  • odstranit keře, náletové dřeviny a snížit počet borovic zejména u severní hranice lokality
  • pravidelné sečení

 

 

Přírodní památka Pastvina u Přešťovic byla zřízena v roce 1985. Nachází se z hlediska biogeografického členění v sušickém bioregionu, z hlediska fytogeografického členění ve fytogeografickém podokrese Volyňské Předšumaví v nadmořské výšce cca 400 - 430 m n.m. Od roku 2009 požívá zároveň evropské ochrany jakožto evropsky významná lokalita.

Jak lze tušit z povrchu stráně, původně zde nejspíš byla dvě nebo tři malá políčka oddělená mezemi, které jsou dodnes mírně vyvýšeny. Po opuštění polí svah po desetiletí sloužil jako pastvina. Do západní části svahu byly zahloubeny dva malé vápencové lomy. Lomy po opuštění zarostly náletem dřevin a pastva byla ukončena po 2. světové válce. V současné době je lokalita z floristického hlediska neobyčejně cenná, neboť bohaté vápencové podloží v mozaice s méně úživným substrátem dalo vzniknout druhově pestrému společenstvu výslunné stráně s mnoha vzácnými a ohroženými druhy rostlin.

Dominantou teplomilného trávníku jižního svahu je válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), typická výběžkatá tráva tvořící husté zapojené porosty. Jejím květenstvím je vzpřímený lichoklas složený z válcovitých klásků, který se za květu v létě rozevírá. Ze zajímavějších trav zde roste ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), kolem půl metru vysoká tráva s latou květů, pro něž je typická dlouhá tmavá osina na pluše, smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata), vysoká tuhá tráva s úzkou latou, a bojínek tuhý (Phleum phleoides), jehož válcovitý lichoklas je na rozdíl od bojínku lučního při ohnutí zřetelně laločnatý. Ve spodní části svahu se nachází menší plocha s dominancí ostřice chabé (Carex flacca), typického druhu vápnitých substrátů, jejíž tmavě hnědé samičí klásky visí na dlouhých převislých stopkách. Z dvouděložných bylin roste ve stráni na jaře modře kvetoucí zběhovec lesní (Ajuga genevensis), nebo řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), až metr vysoká bylina s hroznem drobných žlutých květů, později plodů s háčkovitými chlupy, které se přichytí na oděv. Odvary z řepíku se odedávna používaly na hojení ran. Drobný, ale nápadný svými červenými květy v hroznu, je vítod chocholatý (Polygala comosa), druh typický pro vápencová stanoviště. Hojně zde roste krvavec menší (Sanguisorba minor) s lichozpeřenými listy a strboulem zelenavých květů, jahodník trávnice (Fragaria viridis), teplomilný jahodník, jenž má kalich přitisklý k plodu a jahoda se od něho nesnadno odděluje, nebo tolice srpovitá (Medicago falcata), vikvovitá rostlina s trojčetnými listy a bohatým žlutým květenstvím. V porostu stráně zaujmou dva mohutné trsnaté druhy. Jednak je to voskovka menší (Cerinthe minor), vytvářející lehce ojíněné trsy s vijany žlutých květů proložených listeny, jednak zákonem chráněný modře kvetoucí hořec křížatý (Gentiana cruciata). Tento hořec sem byl v počtu 16 trsů přesazen z lokality, jíž hrozil zánik, a v současné době zde vegetují vitální, bohatě kvetoucí trsy.

V letním období rozkvetou v trávníku fialové chrpy, a to chrpa luční (Centaurea jacea) s celistvými listy, a chrpa čekánek (Centaurea scabiosa) s listy peřenosečně dělenými. Rozkvete také hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), teplomilná rostlina s květenstvím podobným běžnému chrastavci, ale bledě žlutým, složeným z kvítků s pětičetnou korunou, nebo pupava bezlodyžná (Carlina acaulis) s růžicí pichlavých listů a nápadnými velkými úbory, které se za deště zavírají. Výraznou dominantou jsou vysoké stvoly divizny knotovkovité (Verbascum lychnitis), v létě obsypané drobnými žlutými květy s bělavě chlupatými tyčinkami. Roztroušeně se může v semixerotermním trávníku objevit nezelená rostlina záraza vyšší (Orobanche elatior) parazitující na kořenech chrp. Velkou vzácností, která je však zcela nenápadná, je vrabečnice roční (Thymelaea paserina), šedavě zelená nevelká rostlina s čárkovitými listy a drobnými zelenavými květy v paždí listů. Vrabečnice, výrazně teplomilný druh, o němž se soudí, že sem byl zavlečen s vojtěškou, zde roste v počtu desítek exemplářů zejména v rozvolněné střední části svahu kolem zaječích pěšinek. V pozdně letním aspektu zaujmou dvě hvězdicovité rostliny, a to žlutě kvetoucí starček přímětník (Senecio jacobaea) a turan pozdní (Erigeron muralis) s úbory bělavo - růžovými.

Z botanického hlediska jsou zajímavá také nezapojená společenstva mělkých půd. Několik nespojitých malých ploch tohoto charakteru se nachází v západní části přírodní památky, na hranách lomů, stěnách nebo navážkách skeletu. Na jaře zde žlutě kvete tařinka kališní (Alyssum alyssoides), jednoletá šedavě zelená brukvovitá rostlina, rožec rolní (Cerastium arvense) s velkými bílými květy, nenápadná hluchavkovitá rostlina pamětník rolní (Acinos arvensis), užanka lékařská (Cynoglossum officinale), brutnákovitá rostlina s červenofialovými květy, nebo lnička drobnoplodá (Camelina microcarpa), žlutě kvetoucí brukvovitá rostlina nápadná kulatými šešulkami. Na mělké půdě rostou dva druhy pelyňků – jednak pelyněk pravý (Artemisia absinthium), drobnější šedozelená rostlina, dříve používaná při žaludečních obtížích, a velmi vzácný pelyněk metlatý (Artemisia scoparia), typický svými vysokými bohatě větvenými lodyhami. Vzácnější je také chrpa latnatá (Centaurea stoebe), vysoká chrpa s bohatě větvenou lodyhou obsypaná malými úbory světle fialových květů. V létě kvetou na mělké půdě žlutými květy tučnolistý rozchodník prudký (Sedum acre), polštáře voňavé mateřídoušky vejčité (Thymus pulegioides) nebo porosty jestřábníku chlupáčku (Hieracium pilosella), drobné rostlinky se žlutými úbory.

Území přírodní památky je obýváno především živočichy preferujícími teplá a suchá stanoviště. Z bezobratlých zde najdeme zranitelnou trojzubku stepní (Chondrula tridens), plže s válcovitě vejčitou hnědou schránkou a ústím ulity opatřeným silným pyskem se třemi výraznými zuby. Jedná se o prvek středozemní fauny, který se u nás vyskytuje pouze na suchých stanovištích. Hojná je zde drobná suchomilka obecná (Xerolenta obvia) s plochou bělavou ulitkou zdobenou hnědými proužky. Nepříznivá období přečkává přilepená v hroznech čítajících i několik desítek jedinců vysoko na stoncích vegetace. Útočiště zde našla i řada druhů samotářských včel (například rody Adrena a Halictus), které patří mezi nejohroženější skupiny hmyzu vůbec. Žije zde mnoho střevlíkovitých a drabčíkovitých brouků, včetně vzácnějších drabčíků člunotvarce čtyřskvrnného (Scaphidium quadrimaculatum), pojmenovaného podle čtyř rudých skvrn zdobících jeho černé krovky, který se živí sporami a tkání hub, a myrmekofilního drabčíka (Zyras limbatus).

Ze zvláště chráněných druhů obratlovců se na lokalitě vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), hbitý plaz lovící hmyz, pavouky a drobné plže. V keřových porostech hnízdí pár ťuhýka obecného (Lanius collurio), dravého pěvce s černou páskou přes oči, který svou kořist tvořenou hmyzem i drobnými obratlovci s oblibou nabodává na trny a větévky keřů jako zásobu na horší časy.