Rozloha (ha)

EVL

Kozlovská stráň

1,22

Překryv s chráněným územím

Přírodní památka

Kozlovská stráň

1,22

Předmět ochranné akce

hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica)

Cíle akce

  • odstranit negativní vliv okolního prostředí na cílový druh
  • odklonit stok vody z výše položeného pole, aby nebyla ohrožena populace druhu

Plánovaná opatření

  • vykácet plně vzrostlé stromy na hranicích stanoviště, získanou plochu přeměnit na vhodné stanoviště cílového druhu
  • vybudovat příkop s vyústěním mimo populaci druhu

 

Mapka

 

Přírodní památka Kozlovská stráň byla zřízena v roce 2011 z důvodu ochrany evropsky významné lokality. Předmětem evropské ochrany je lokalita výskytu taxonu hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Přírodní památka Kozlovská stráň se nachází z hlediska biogeografického členění v sušickém bioregionu, z hlediska fytogeografického členění ve fytogeografickém podokrese Sušicko­Horažďovické vápence, v nadmořské výšce cca 414 - 426 m n. m.

Stráň sloužila v minulosti jako pastvina především ovcí a koz, ještě v 70. letech 20. století byla občasně přepasena dobytkem. Po ukončení pastvy začala silně zarůstat křovinami. V polovině devadesátých let byla zalesněna borovicí. Mladý porost borovice byl do roku 2001 pravidelně vyžínán, od roku 2002 byl ponechán bez zásahu a během několika let se prakticky zapojil v hustý les.

Předmětem ochrany evropsky významné lokality je plocha výskytu vzácného druhu hořečku. Podle stávající platné nomenklatury (Kubát: Klíč ke květeně ČR, 2002) se jedná o taxon hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. řadí hořeček mnohotvarý český mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený, tedy v nepřísněji chráněné kategorii. Podle Červeného seznamu ČR (Procházka 2001) patří do kategorie kriticky ohrožené taxony (C1). Hořeček mnohotvarý český je dvouletá bylina s přímou větvenou lodyhou vysokou obvykle 20 – 30 cm. Listy jsou kopisťovité a za květu většinou již odumřelé. Ve druhé polovině srpna lodyhy rozkvétají fialovými zvonečky. Na jedné lodyze jich bývá až několik desítek. Květní obaly jsou pětičetné, kalich má nápadné cípy, barva koruny je modrofialová.

Hořeček mnohotvarý český je endemitem Českého masivu. Jeho historický areál zahrnuje Českou republiku, severní Rakousko, Bavorsko a jižní Polsko. V Čechách se historicky vyskytoval na většině území kromě západních a severozápadních Čech a jihovýchodní a východní Moravy. Věrohodně je doložen z více než 650 lokalit v ČR a několika desítek historických lokalit z Rakouska, Bavorska a Polska. Dle botanických údajů byl taxon ještě ve 30. letech 20. století zejména v centrální části svého areálu v obhospodařované krajině poměrně hojný. V některých oblastech v Čechách se jednalo o taxon, který doprovázel velké procento pastvou či pravidelnou sečí a přepásáním obhospodařovaných travních porostů (luk, pastvin, mezí, pasek). Úbytek lokalit výskytu druhu i jejich rozlohy souvisí pravděpodobně především se změnami hospodaření v krajině, zejména s přerušením pastvy ovcí a koz, zarůstáním nebo cíleným zalesňováním stanovišť a eutrofizací. Mnohde došlo i k přímé likvidaci populací v důsledku zastavění lokality, převrstvení zeminou, rozorání mezí apod. Výrazný úbytek lokalit pokračuje až do dnešní doby.

V současné době se taxon Gentianella praecox ssp. bohemica vyskytuje zejména na stávajících či nedávno opuštěných pastvinách a na pravidelně obhospodařovaných loukách. V letech 2000 až 2010 bylo evidováno celkem 69 lokalit v pěti oblastech ČR. Nejvíce (49) se dosud zachovalo na Šumavě a v Šumavsko-novohradském podhůří, 11 dalších je v oblasti Českomoravské vrchoviny. Další dvě se nacházejí na Drahanské vrchovině, několik recentních lokalit je v Orlickém podhůří a na Broumovsku a jediná, izolovaná ale velmi bohatá lokalita se dochovala na Táborsku.

Pro popisovaný taxon je typická velká fluktuace, tedy velikost nahodilých změn, jejichž příčinu nedokážeme stanovit nebo se o ní jenom dohadujeme. Hořečky kvetou velice nepravidelně a na zdejší lokalitě Kozlovská stráň to platí ve zvýšené míře. V letech 2000 – 2002 zde kvetlo každoročně kolem 150 rostlin hořečku. V roce 2003, který byl typický velice horkým a suchým létem, hořečky zmizely a několik let zde nevykvetl žádný exemplář. Pak ale byla podniknuta akce na záchranu lokality – byla silně prořezána zde vysázená borovice a byl zaveden pravidelný management spočívající v kosení a vyhrabání hmoty. Zásah se jeví jako úspěšný, neboť v roce 2008 se hořečky znovu objevily. V roce 2011 již zde kvetla více jak stovka rostlin.

Zdejší lokalita je velice zajímavá nejen pro výskyt hořečků. Příčinou výskytu vzácných rostlinných druhů, které se v okolní krajině nevyskytují, je podloží lokality, v němž se nacházejí vložky krystalického vápence. Nejlepší dobou k návštěvě je konec srpna a září, kdy kvete nejen hořeček český, chráněný evropskou legislativou, ale také hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), nádherný modře kvetoucí hořec, skutečná ozdoba zdejší lokality. Hořec brvitý dorůstá výšky kolem 20 cm, jeho lodyha je přímá nebo vystoupavá a listy úzké čárkovité. Na konci lodyh vykvétají na konci léta překrásné modré květy se čtyřčetnou korunou. Okraje korunních cípů jsou brvité a daly tak rostlině druhové jméno. Jedná se také o vzácný druh evidovaný červeným seznamem rostlin. V roce 2011 na zdejší lokalitě kvetlo kolem 150 rostlin.

Ve stadiu bezlesí je zdejší stanoviště na vápencové vložce obsazeno společenstvem teplomilných širokolistých trávníků. Dominantou tohoto porostu je válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), která zde vytváří celé porosty. Listy jsou tuhé a dlouhé a vytvářejí dojem „učesaného“ trávníku. Květenstvím je vzpřímený lichoklas s válcovitými klásky, nejprve stažený, za květu se rozevírající. V porostu této trávy se hojně uplatňuje jetel prostřední (Trifolium medium), který má na rozdíl od jetele lučního obecně rostoucího v loukách v hlávce tmavší červenofialové květy a v trojlístku delší a užší lístečky. Dále zde roste léčivý řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), až metr vysoká bylina s hroznem drobných žlutých květů, později plodů s háčkovitými chlupy, které se přichytí na oděv, pupava bezlodyžná (Carlina acaulis) s růžicí pichlavých listů a nápadnými velkými úbory, které se za deště zavírají, žlutě kvetoucí devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum ssp. obscurum), svízel syřišťový (Galium verum) s drobnými žlutými květy ve vrcholovém květenství, krvavec menší (Sanguisorba minor), s drobnými zelenavými květy ve strboulu nebo všeobecně známá kopretina (Leucanthemum ircutianum). Vzácnou rostlinou je bradáček vejčitý (Listera ovara), nenápadná zeleně kvetoucí orchidej. Pozůstatkem po pastvě jsou keře jalovce obecného (Juniperus communis).

Všechny popsané vzácné i typické taxony vytvářející bohatost zdejšího společenstva jsou světlomilné. Jeho existence je tedy zcela závislá na stabilním managementu, který bude dlouhodobě udržovat stádium bezlesí. Při ponechání plochy ladem by zarostla křovinami a pod jejich zápojem by vzácné druhy vyhynuly. Vysázení lesem je tak jednoznačně cestou zániku společenstva. Z tohoto důvodu byly ochranou přírody podniknuty kroky k záchraně zdejších vzácných rostlin. V místech jejich největšího výskytu byly odstraněny mladé borovice, nebo alespoň silně prořezány. Bez tohoto zásahu by pod zapojeným nadrostem stromů hořce a hořečky vyhynuly.