Rozloha (ha)

EVL

Hroby

0,14

Překryv s chráněným územím

Přírodní památka

Hroby

0,14

Předmět ochranné akce

hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica)

Cíle akce

  • stabilizovat současnou populaci a zvýšit počet kvetoucích rostlin

Plánovaná opatření

  • zajistit rekultivační zásah a následný vhodný management spočívající ve vytvoření nových vhodných plošek pro cílový druh odstraněním mechového patra

 

Mapka

 

Evropsky významná lokalita Hroby byla zřízena nařízením vlády ČR č. 132/2005 Sb. Nachází se v nadmořské výšce 496-504 m n. m. v bechyňském bioregionu, z hlediska fytogeografického členění v Táborsko – Vlašimské pahorkatině. Důvodem evropské ochrany je lokalita hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica). Evropsky významná lokalita Hroby je chráněna jako přírodní památka.

Bývalá úvozová cesta a její mírně skloněné svahy jsou porostlé mozaikou společenstev svazu Arrhenatherion a Violion caninae. První svaz nese jméno po vysoké trávě ovsíku vyvýšeném (Arrhenatherum elatius). Jedná se o středně vlhké louky od nížin do podhorského stupně, v nichž obvykle dominuje ovsík vyvýšený. Ovsík vyvýšený je trsnatá tráva se stébly vysokými kolem 1,5 metru a nahoře s rozložitou latou. Druhý jmenovaný svaz je pojmenován po drobné nevonící violce psí (Viola canina). Jedná se o krátkostébelné louky a pastviny pahorkatin až hor České vysočiny. Violka psí, která je pro tato společenstva typická, je drobná violka vysoká kolem 10 cm se sytě fialovou korunou a poměrně dlouhou žlutavě bílou ostruhou.

Předmětem ochrany evropsky významné lokality je plocha výskytu vzácného druhu hořečku. Podle stávající platné nomenklatury (Kubát: Klíč ke květeně ČR, 2002) se jedná o taxon hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. řadí hořeček mnohotvarý český mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený, tedy v nepřísněji chráněné kategorii. Podle Červeného seznamu ČR (Procházka 2001) patří do kategorie kriticky ohrožené taxony (C1).

Nejlepší doba návštěvy zdejší evropsky významné lokality je zhruba období od poloviny srpna do konce září, kdy hořečky kvetou. Hořeček mnohotvarý český je dvouletá bylina s přímou větvenou lodyhou vysokou obvykle 20 – 30 cm. Listy jsou kopisťovité a za květu většinou již odumřelé. Ve druhé polovině srpna lodyhy rozkvétají fialovými zvonečky. Na jedné lodyze jich bývá až několik desítek. Květní obaly jsou pětičetné, kalich má nápadné cípy, barva koruny je modrofialová.

Hořeček mnohotvarý český je endemitem Českého masivu. Jeho historický areál zahrnuje Českou republiku, severní Rakousko, Bavorsko a jižní Polsko. V Čechách se historicky vyskytoval na většině území kromě západních a severozápadních Čech a jihovýchodní a východní Moravy. Věrohodně je doložen z více než 650 lokalit v ČR a několika desítek historických lokalit z Rakouska, Bavorska a Polska. Dle botanických údajů byl taxon ještě ve 30. letech 20. století zejména v centrální části svého areálu v obhospodařované krajině poměrně hojný. V některých oblastech v Čechách se jednalo o taxon, který doprovázel velké procento pastvou či pravidelnou sečí a přepásáním obhospodařovaných travních porostů (luk, pastvin, mezí, pasek). Úbytek lokalit výskytu druhu i jejich rozlohy souvisí pravděpodobně především se změnami hospodaření v krajině, zejména s přerušením pastvy ovcí a koz, zarůstáním nebo cíleným zalesňováním stanovišť a eutrofizací. Mnohde došlo i k přímé likvidaci populací v důsledku zastavění lokality, převrstvení zeminou, rozorání mezí apod. Výrazný úbytek lokalit pokračuje až do dnešní doby.

V současné době se taxon Gentianella praecox ssp. bohemica vyskytuje zejména na stávajících či nedávno opuštěných pastvinách a na pravidelně obhospodařovaných loukách. V letech 2000 až 2010 bylo evidováno celkem 69 lokalit v pěti oblastech ČR. Nejvíce (49) se dosud zachovalo na Šumavě a v Šumavsko-novohradském podhůří, 11 dalších je v oblasti Českomoravské vrchoviny. Další dvě se nacházejí na Drahanské vrchovině, několik recentních lokalit je v Orlickém podhůří a na Broumovsku a jediná, izolovaná ale velmi bohatá lokalita se dochovala na Táborsku - a to na této lokalitě. Lokalita Hroby představuje v současné době jednu z nejlepších populací tohoto taxonu v České republice (i na světě) čítající stovky kvetoucích jedinců, v příznivých letech i tisíce.

Kromě popsané největší vzácnosti (hořečku) hostí plocha i další zajímavé taxony. Již časné jaro je typické drobnými jarními rostlinami kvetoucími již v dubnu, jako ostřice jarní (Carex caryophyllea), nevelká různoklasá ostřice, nebo bika ladní (Luzula campestris), se shluky drobných kvítku s tmavě hnědým okvětím a listy s dlouhými bělavými brvami, která má mnoho krajových názvů (např. kominíčci, kočičí drápky). V květnovém spektru dominují trávy. Nápadný je ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), kolem půl metru vysoká tráva s latou květů, pro něž je typická dlouhá tmavá osina na pluše, drobnější tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), která při usušení sena přispívá značnou měrou k jeho typické vůni, jemná třeslice prostřední (Briza media) s typickými klásky po stranách sploštělými srdčitého tvaru na tenkých stopkách, které se při větru třesou, nebo smilka tuhá (Nardus stricta), drobné tuhé trsy štětinovitých listů s nenápadným květenstvím, kterým je jednostranný lichoklas. Při pozorném pohledu do porostu objevíte další zdejší vzácnost – drobnou kapradinu vratičku měsíční (Botrychium lunaria) velikosti do 10 cm. Sterilní část připomíná list vyšších rostlin, je jednoduše zpeřená, fertilní část, která připomíná lodyhu, je jemně členěná a obsahuje výtrusnice. V minulosti byla opředena řadou pověstí, podle nichž si poradila se všemi zámky, byla artiklem černé magie a používala se v ranhojičství.

Uprostřed léta se v území objeví nápadné červené kvítky hvozdíku kropenatého (Dianthus deltoides), místně nazývané „slzičky Panny Marie“. Rozkvete také mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), vytrvalá, silně aromatická rostlina, nebo pichlavá pupava bezlodyžná (Carlina acaulis). V létě zaujme bílými květy také světlík lékařský (Euphrasia rostkoviana), drobná poloparazitická rostlina, dříve používaná jako léčivka. Ze zajímavějších druhů na sklonku léta rozkvete tmavě červenými květy zdravínek jarní pozdní (Odontites vernus ssp. serotinus), rovněž poloparazitický druh.

Uvedené neobyčejně pestré spektrum obsahující vzácné rostliny je zcela závislé na stabilní údržbě lokality. Management je přizpůsoben nárokům hořečků a spočívá v kosení v časném období (v květnu), které hořečky ve stadiu přízemní růžice nepoškodí, a poté až na podzim (v listopadu) po vysemenění hořečků. Jelikož hořeček je dvouletou rostlinou, která je závislá na úspěšnosti vyklíčení svých semen, je drn ob jeden rok převláčen za účelem narušení zápoje. Bez trvalého managementu by v lokalitě převzaly dominanci konkurenčně silné druhy trav a bylin, poté postupně dřeviny a unikátní společenstvo se vzácnými druhy rostlin by zaniklo.